Citáty Stefana Zweiga
28. listopadu 1881 Vídeň – 23. února 1942 Petrópolis u Rio de Janeira
Moc podněcuje k všemohoucnosti, vítězství k zneužití vítězství.
Davu vždy bude pochopitelnější to, co je konkrétní a hmatatelné, než to, co je abstraktní. Proto v politice získá nejsnáze přívržence takové heslo, jež káže místo ideálu nesnášenlivost, snadno srozumitelnou a příhodně zvolenou protivu, která je namířena proti jiné třídě, jiné rase, proti jinému náboženství.
Ale jakmile se začne schovávat za cenzuru, prozradí tím každý člověk a každé učení nejjistěji svou vnitřní nejistotu.
Je osudem každého fanatismu, že potře sám sebe.
Lidé, kteří se nejbezohledněji snaží znásilnit názor druhých, bývají vždy sami nejpodrážděnějšími, jakmile jim někdo odporuje.
Všude, kde stát udržuje své občany v teroru, bují odporné býlí dobrovolného udavačství.
Svoboda není možná bez autority (jinak by se obrátila v chaos) a autorita není možná bez svobody (jinak by se proměnila v tyranii).
V životě bývá úděl téměř vždycky rozdělen a ti, co znají, nebývají schopni činu, kdežto muži činu obvykle nevidí do podstaty věcí.
Většina lidí se vlastní svobody v podstatě bojí.
Skutečnými hrdiny lidstva nejsou ti, kdož budují své pomíjivé říše na miliónech hrobů a zničených existencí, nýbrž právě ti, kteří sami jsouce bezmocní podlehnou násilné moci.
Žádná diktatura se neobejde a neudrží bez násilí. Kdo si chce uchovat moc, potřebuje na to mocenské prostředky: kdo chce poroučet, musí mít právo také trestat.
I nejryzejší pravda, vnucovaná násilím, stává se hříchem proti duchu.
Jako vždycky, když se ve světě rozmůže fanatismus, stojí humánní člověk bezmocný a zcela osamocený uprostřed svářících se horlitelů.
Jakmile se nějaké doktríně podaří zmocnit státního aparátu a všech jeho donucovacích prostředků, pak bez váhání rozpoutá teror.
Kdykoli je nějaký člověk nebo národ cele proniknut fanatismem jediného světového názoru, není místa pro dorozumění a snášenlivost.